Obrazy v terapii, umění a náboženství

Autor: Ingrid Riedel

Vydavatelství: Portál

Základní informace:
Člověku je jako jedinému tvoru dána schopnost vyjadřovat se v obrazech.

Vydáno: 2002
Počet stran: 176
Formát: brož.

Člověku je jako jedinému tvoru dána schopnost vyjadřovat se v obrazech. Plochu obrazu je přitom možné vnímat jako prostor plný bohatých symbolických významů. Porozumění těmto významům - od volby formátu, přes vnitřní dynamiku až po barvy jednotlivých motivů - může pozorovateli otevřít cestu k hlubšímu pochopení obrazového sdělení. Tento přístup, jenž vychází z řady klinických zkušeností a shrnuje množství dílčích teorií, lze s užitkem použít jak v klinické práci s obrazy pacientů, tak i při pozorování profánních i sakrálních obrazů. Text knihy je provázen výkladem konkrétních obrazů, na kterých jsou jednotlivé teorie objasněny.

Obsah

Kniha je určena psychoterapeutům, historikům umění, teologům a širokému spektru čtenářů se zájmem o psychologii a umění.

Obsah
Předmluva
Úvod

kapitola 1
Obrazová plocha a symbolika prostoru

Kapitola 2
Formát obrazu
Podélný formát
Formát na výšku
Čtvercový formát

Kapitola 3
Rovnováha

kapitola 4
Čára

kapitola 5
Pohyb

kapitola 6
Barevné kontrasty
Barva k barvě
Světlá – tmavá
Studená – teplá
Komplementarita
Simultánnost
Kvalitativní kontrast
Kvantitativní kontrast

kapitola 7
Perspektiva
Centrální neboli světelná perspektiva
Významová perspektiva

kapitola 8
Světlo

kapitola 9
Proporce

kapitola 10
Čísla a poměry mezi čísly
Jednička
Dvojka
Trojka
Čtyřka
Pětka
Šestka
Sedmička
Osmička
Devítka
Desítka
Jedenáctka
Dvanáctka
Třináctka

Poznámky

 

Ukázka z knihy

Barva k barvě 

Kontrast barvy k barvě klade barvy vedle sebe v jejich nejsilnější intenzitě. Využívá s oblibou tří základních barev: červené, žluté a modré. Raně středověké iluminátorství a malba na sklo představují jedinečné příklady kontrastu barvy k barvě.
Užití barev v jejich čisté formě je přiznáním se k svébytné hodnotě barvy. Většinou je možno pozorovat zhuštění tvarů a barev do jejich elementárních vlastností. (Kontrast barvy k barvě označuje Johannes Itten poněkud těžkopádným termínem „kontrast barvy o sobě“.) Na počátku středověké symboliky barev nestojí barevně stylizující novoty, nýbrž nové vidění skutečnosti, díky němuž do barev proniká způsob prožívání náboženského života. Přitom hraje roli především nová úcta ke stvoření, která vyznává, že hlas Stvořitele zaznívá nejjasněji v nejušlechtilejších materiálech stvoření, v drahokamech. Symbolická síla barvy se tedy v očích raně středověkého člověka rozvíjí především za použití nejcennějších materiálů, drahokamů. Jelikož malířství tyto kameny samo nepoužívá, pokouší se charakter drahokamu propůjčit svým barvám a tím uchovat stvořitelský charakter barev co nejvěrněji: „Ničím nezkalené barvy prvního a druhého řádu mají vždycky charakter … prvopočátečních skutečností.“38

V moderním malířství jen stěží najdeme lepší a názornější kontrasty barvy k barvě než na vitrážních malbách Marca Chagalla, a to zvláště na pozdně románském kůru mariánského dómu v Curychu, kde každé z pěti pozdně románských oken vyladil vždy do jednoho čistého barevného tónu.39

Světlá – tmavá

Světlým pólem na barevné škále je žlutá, tmavým pólem fialová. U Matthiase Grünewalda září tělo a svatozář Vzkříšeného mnoha tóny žluté barvy (str. XVI), zatímco v tónech fialové za Kristovou postavou ustupuje dozadu noc smrti. Slabě světlé tóny ustupují do pozadí, tóny velmi světlé pronikají do popředí. Krásně je to patrné na Noldeho obrazu Kristus a děti (str. 90), o němž jsme se zmínili už několikrát: Do tohoto obrazu je vnesen dynamický pohyb tím, že malíř umístil na pozadí žlutou barvu, pronikající dopředu, a ustupující fialovou naopak do popředí. Žlutá přitahuje tlačící se děti k Ježíši, fialová zatlačuje učedníky nazpět.

Koláž paní J. ukazuje na velmi tmavém fialovém pozadí vedle dvou bílých novinových výstřižků žlutý kruh v pravém středním obrazovém poli, na němž je z vystříhaných písmen nalepeno slovo „wise“ – anglicky „moudrý“ (str. XVII). Poznání, moudrost je to, co autorka hledá. Je to jakýsi „oblý celek“, který se zde svou zářivou žlutí odráží od tmavě fialového pozadí obrazu. Výpověď obrazu se zakládá na kontrastu světlé a tmavé. Tmavost fialové barvy – trýznivé, nebo též tvůrčí napětí, utrpení – jakoby nutí touhu po moudrosti, aby vystoupila do popředí. Vědění všedního dne, za něž vděčíme informacím z tisku, zde zastupují novinové výstřižky, které ovšem nemohou vyjádřit to, co žlutý oblý celek.

Jiný světle–tmavý účinek než světelně intenzivní barvy mají barvy se zdůrazněnou světelností – jako třeba světlemodrá, která oproti modré ustupuje dále do pozadí a sugeruje průsvitnou atmosféru. Ve srovnání s přirozenou teplostí barev mají prosvětlené barvy sklon k větší studenosti. Prosvětlená studená modrá se hojně objevuje na raně středověkých iluminacích reichenauské školy, například na listu Zvěstování pastýřům (str. XII).
Kontrast světla a tmy se může projevovat především v grafických dílech, kde jde o hru černé, bílé a všech jejich odstínů – tedy na leptech, dřevořezech a podobně.

Rembrandt, Emauzy, kolem r. 1645

Rembradtův lept Emauzy představuje velmi názorně kontrast mezi světlem a tmou: Nejsvětlejší místo, ústřední světelný jev obrazu tvoří světelný úkaz nad prázdnou židlí. Ten představuje přítomnost Vzkříšeného, která se v té chvíli jeví učedníkům jako světlo – „rozsvítí se jim“. Se třpytivou jasností se jev zrcadlí – vlastně ještě světleji než světelný jev sám – nad rukou učedníka, který drží ubrousek, nad miskou na stole. Při přípravě jídla „se jim otevřely oči a poznali ho“, pochopili, že není mrtev – jak praví emauzský příběh z Nového zákona. Ruce a obličej učedníků se stávají jakoby zrcadlem světla. Toto světlo, které „není z tohoto světa“, vrhá na stěnu obrovský mužův stín, což značí, že jde o světlo skutečné. Tento stín je naopak nejtmavším místem na obraze. Odlesk světla dopadá zároveň na vysoké zavřené dveře, jedny z těch, za nimiž se zamkli učedníci po ukřižování Ježíše Nazaretského, jak je psáno v evangeliu. Tyto dveře se otevřou (a o tom Rembrandt svou řečí světelného kontrastu vypovídá), jakmile dojde k plnému prožití velikonočního poselství.

 

(Pokračování kapitoly najdete v knize)

 

 

 

---

Akční nabídka

Recenze