Kniha rabínské moudrosti

Autor: Jacob J. Petuchowski

Vydavatelství: Portál

Základní informace:
Příběhy mistrů staré židovské tradice. Kniha rabínské moudrosti otevírá přístup k bohatému zdroji náboženské tradice a k velkému literárnímu dílu, k talmudu. Vybrané moudrosti a vyprávění rabínských mistrů, které autor nově přeložil z hebrejštiny a aramejštiny pro současného čtenáře, se vztahují jak k otázkám všedního života, tak i k velkým otázkám životního a náboženského smyslu. Jednotlivá vyprávění, uspořádaná do šestnácti oddílů, oživují velké postavy židovské tradice v jejich hledání krásy, smyslu bytí a víry.

Rok vydání: 2003
Počet stran: 152
Formát: brož.

Obsah knihy:

Příběhy mistrů staré židovské tradice

Předmluva

I
Stupnice hodnot
Kdo přijde do nebeského království?
V zájmu pokoje
Strážci města
Volba
Poklady v nebi
Pozdrav od nebeské akademie
Setkání
Veřejné zahanbení
Ohled na prodavače
Svolení hostitele
Sedm marností
Nebeský výslech

II
Bůh
Boží obraz – napodobování Boha
Náboženská povinnost
Krásný
Boží pedagogika
Bůh jako hostitel
Ať se moje děti ode mne učí
Imitatio Dei
Bůh se usmívá
Co smíme vypovídat o Bohu?
Žádné oko nespatřilo
Není místa bez Boha
Bůh trvá na pravdě
Nech pravdu vyrašit ze země
Různé odrazy
Krátká a dlouhá bohoslužba
Čiň svou vůli v nebi
Otec, který dává déšť
Proč ke mně úpíš?
Různá zjevení
Smrtící a oživující slovo
Vysvobozený Bůh
Tajná předpověď
Tělo a duše
Trpící Bůh
Každý podle svých schopností

III
Existenciální
„Odměna za Tóru“
Co by pak bylo s Tórou?
Svoboda vůle
Místo, kde má člověk být
Dar
Umíráme, abychom žili
Jediný člověk
Zapření
Dvě lodě
Hostina
Spása
Útěcha

IV
Univerzalismus a pluralismus
Boží slovo, lidský výklad
Otevřete brány!
Ekumenická příležitost
To je celá Tóra
Krátký text
Ještě větší
Srovnatelné výroky
Slova živého Boha

V
Soužití s jinými národy
Boží bázeň, nikoli strach z lidí
Bůh Šimona ben Šetacha
V Afroditiných lázních
Blízký Bůh
Proč Bůh nezničí modloslužbu
Vzory pro Židy
Slavnostní prohlášení

VI
Vyvolení a láska k Tóře
Tóru chtěl jen Izrael
Jho
Stvoření a zjevení
Světlo
Žádný „Starý“ zákon
Stále drahá
Dar lásky

VII
Život ve světě
„Světské věci“
Bůh jenom dodává suroviny
Chcete zničit můj svět?
Planá modlitba
Ani výmluvy
Hliněná nádoba
Studená jídla
Dělníci na vinici
Liška a vinice

VIII
Mzda a odměna
Nechal otce pracovat, a dostal se do ráje
Přikázání úcty k rodičům
Rabi Akiva se smál
Liška a ryby
Zakázané myšlenky
Milován nebeským Otcem
Proč rabi Jehuda trpěl – a byl uzdraven
Tento svět a svět budoucí

IX
Je těžké soudit
Jednou za sedmdesát let
Zloděj a lupič
Povinnost vydat svědectví
Povstání studentů
Kvůli zvířatům
Všichni jsou si rovni
Nesuďte…

X
Provinění, dobrota a milost
Do třetího i čtvrtého pokolení
Vina, která není trestána
Žádný protimluv
Míra Boží milosti
Milost
Výroky o trestu
Počítání peněz
„Od smrti vysvobodí spravedlnost“
„Ovládám žárlivost“
Celou svou duší

XI
„Proč?“
Probodené ucho
Každý jednotlivec
Nepřipraven do synagogy
Poslední tvor
Olivový lístek
„Ano, ano!“
„Jsem tentýž“

XII
Neobyčejné příběhy
„Dnes“
Odhodil slupku
Ten zázrak byl příliš malý
Noha od zlatého stolu
Dva andělé
Jeho zásluhy jsou nesmírné
Proč Mojžíš koktal
Buď společenství, nebo smrt
„Ty umíš dobře kázat“

XIII
Rada chytrých žen
Zmařený rozvod
Svěřený poklad
Bůh není zloděj
Vyhubení hříchů, nikoli hříšníků
Císař, který se chtěl stát Bohem

XIV
Rodina
Proč muž hledá svou ženu
Pořadí
Obtížné jako rozdělení moře
Tvoje děti
Lépe dvěma než jednomu
Svatební píseň
V okamžiku početí
Až od narození
Tři zúčastnění
Zvláštní koření

XV
Hříčky se slovy a myšlenkami
Žáci mudrců šíří pokoj
Dvě slovesa
Sezdaný se šabatem
Ne jako tento svět
Na počátku byla moudrost
Kdy přijde Davidův syn?

XVI
Moudrá ponaučení
Rabínské rady z traktátu Avot
Důkladná znalost lidí
Jak a jakými slovy se lze modlit

Literatura

Ukázka z knihy:

Liška a ryby

Naši mistři učili:
Římští vládcové jednou Židům zakázali studovat Tóru a žít podle ní.
Papos ben Jehuda nicméně viděl, že rabi Akiva svolal veřejné shromáždění a zabýval se Tórou.
Řekl mu: „Akivo, což nemáš strach z Římanů?“
Akiva odpověděl: „Chci ti věc vysvětlit jedním podobenstvím:
Liška se procházela na břehu řeky. Viděla, jak ryby plují v hejnech z jednoho místa na druhé. Zeptala se jich: ‚Komu chcete uniknout?‘
Ryby odpověděly: ‚Sítím, které lidé kvůli nám vhodili do vody.‘
Liška na to: ‚Proč nevyjdete z vody na zemi, abychom, vy a já, mohly spolu v pokoji žít, jak to činili moji otcové s vašimi otci?‘
Ryby odpověděly: ‚Jsi skutečně ta, která je nazývána nejchytřejší ze všech zvířat? Vždyť nejsi vůbec chytrá, nýbrž úplně hloupá. Když máme strach v prostředí, kde žijeme, oč ustrašenější bychom byly tam, kde bychom jistojistě zemřely!‘
„A tak,“ pokračoval rabi Akiva, „je tomu i s námi. Jsme-li ve špatné situaci, když sedíme a učíme se Tóře, o které je psáno (Dt 30,20): ‚Ona je tvůj život a délka tvých dnů‘, oč horší by byla naše situace, kdybychom Tóru zanedbávali!“

Podle: b. Berachot 61b.

Blízký Bůh

Rabi Tanchuma vyprávěl:
Na jedné pohanské lodi plující po Středozemním moři bylo také jedno židovské dítě. Tu se na moři zvedla mohutná bouře. Každý cestující vzal podobiznu svého boha a vzýval ho. Nebylo to však nic platné. Když to lidé viděli, řekli židovskému dítěti: „Povstaň i ty, synku, a volej ke svému bohu. Slyšeli jsme totiž, že vám odpovídá, když k němu voláte, protože je mocný.“
Dítě ihned vstalo a volalo z celého srdce k Bohu. Bůh jeho modlitbu přijal a moře se uklidnilo.
Když vystoupili na pevnou zemi, šel každý vyřizovat své nákupy, jenom židovské dítě ne. Lidé se ho tázali: „Nechceš si také něco nakoupit?“
Dítě odpovědělo: „Já jsem jenom ubohý cizinec.“
Lidé opáčili: „Ty – a ubohý cizinec?! My jsme přece ubozí cizinci, protože jsme tady, zatímco naši bohové jsou v Římě nebo v Babylóně. Dokonce i ti, kteří si vzali své bohy s sebou, jimi byli zklamáni. Ale ty, ať jdeš kamkoli, tvůj Bůh je s tebou.“
Proto je psáno (Dt 4,7): „Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“

Podle: j. Berachot IX, I, vyd. Krotoschin 13b.

Hliněná nádoba

Rabi Jehošua ben Chananja byl velmi ošklivý.
Jednou mu řekla císařova dcera: „Taková krásná moudrost v takové ošklivé nádobě!“
On jí odpověděl: „Pouč se na příkladu z paláce tvého otce. V čem se u vás uchovává víno?“
„V hliněných nádobách,“ odpověděla.
Rabi Jehošua namítl: „Víno v hliněných nádobách přece uchovávají obyčejní lidé. A ty to děláš také! Ty bys přece své víno měla uchovávat ve zlatých a stříbrných nádobách.“
Císařova dcera šla domů a dala víno přelít do zlatých a stříbrných nádob.
Víno však zkyslo.
Rabi Jehošua jí pak řekl: „Tak je to také s Tórou.“
Císařova dcera se však nedala: „Nejsou snad krásní lidé, kteří jsou přesto učení?“
„Jistěže!“ odpověděl rabi. „Ale byli by ještě učenější, kdyby byli ošklivější.“

Podle: b. Nedarim 50b. Srov. b. Ta’anit 7a.

Sedm marností

Rabi Šmuel, syn rabiho Jicchaka, učil jménem rabiho Šemuela, syna rabiho Eleazara:
Sedm „marností“, o kterých mluví Kazatel, odpovídá sedmi světům, které člověk po dobu svého života zažije.
Když je mu jeden rok, podobá se králi, který je nošen v zastřešených nosítkách. Všichni ho objímají a líbají.
Ve dvou a třech letech se podobá vepříkovi, který strká svoje kopýtka do každé strouhy.
V deseti letech hopsá jako kůzle.
Ve dvaceti letech je jako řehtající kůň. Krášlí se a touží po ženě.
Když se ožení, lopotí se jako osel.
Přivede-li na svět děti, je neodbytný jako pes, aby jim obstaral chléb a pokrm.
A když nakonec zestárne, chodí shrbený jako opice.
To všechno se však týká jenom těch, kdo nemají vědění. Neboť o těch, kdo si hledí Tóry, platí například to, co se říká o Davidovi: „Král David zestárnul a dosáhl vysokého věku.“ (1K 1,1) Možná „zestárnul“, ale pořád to byl „král“.

Podle: Kohelet raba 1,2. Srov. William Shakespeare, „Jak se vám líbí“, 2. jednání, 7. výstup.

Dar

Král Šalomoun měl překrásnou dceru, jaké v zemi Izrael nebylo rovno.
Jednou pozoroval hvězdy, aby zjistil, kdo jí bude dán za manžela. Tu viděl, že to má být úplně chudý muž, tak chudý, že se mu v celé zemi v chudobě nikdo nevyrovnal.
Co král Šalomoun učinil? Nechal uprostřed moře postavit vysokou věž a moře tu věž obklopovalo ze všech stran. Pak vzal svoji dceru a v této vysoké věži ji uzamkl. Za služebníky jí dal sedmdesát nejstarších mužů Izraele a hojně věž zásobil potravinami. Věž neměla žádný vchod, takže tam nikdo nemohl vstoupit. Pak Šalomoun pravil: „Nyní chci vidět ‚Boží dílo a jeho skutek‘.“ (Ž 64,10)
Po nějakém čase se stalo, že onen chudák určený osudem pro Šalomounovu dceru kamsi putoval a noc ho zastihla venku. Byl bosý a málo oblečený, měl hlad a žízeň. Neměl, kde by přenocoval. Tu spatřil mrtvého vola vyhozeného na pole. Vlezl si do něj, aby se tak uchránil před chladem. Pak usnul.

Vtom přiletěl obrovský pták, snesl se na zdechlinu a odnesl ji na střechu věže, v níž žila Šalomounova dcera. Tam z vola vykloval maso. Tak se stalo, že při východu slunce byl mladík na věži.
Šalomounova dcera měla ve zvyku vystoupat každý den na střechu věže. Když to ten den učinila, spatřila mladého muže. Zeptala se: „Kdo jsi? A kdo tě sem přivedl?“
Odpověděl: „Jsem Žid a pocházím z Aka. Přinesl mě sem veliký pták.“
Co učinila? Vzala ho, odvedla ho do svého pokoje, umyla ho, pomazala mastmi a oblékla. Tu se ukázalo, že je to velmi hezký muž, jemuž není v celé zemi Izrael rovno. Byl také velmi učený a bystrý – byl znalcem Písma. Děvče se do mladého muže zamilovalo a její duše lnula k jeho duši.
Jednoho dne mu řekla: „Chceš si mě vzít?“
Odpověděl: „Ach, kdybych tak mohl!“
Co učinil? Nařízl jednu ze svých žil a svou krví sepsal svatební listinu podle nařízení zákona. Pak vyřkl oddací formuli a zvolal: „Bůh a andělé Michael a Gabriel jsou dnes mými svědky!“ Pak si počínali tak, jak si lidé za takových okolností obvykle počínají. Tak s ním otěhotněla.

Když si nejstarší z mužů povšimli jejího stavu, řekli jí: „Zdá se nám, že jsi těhotná.“
A ona to potvrdila.
Otázali se: „A s kým jsi otěhotněla?“
Odpověděla: „Co je vám po tom?“
Tu se jim protáhl obličej. Báli se totiž, že král Šalomoun je bude v této záležitosti podezírat. Proto krále pozvali, aby s nimi přijel promluvit. Král nasedl na loď a připlul za nimi.
Starci mu řekli: „Vaše Veličenstvo! Tak a tak se věci mají. Nechť král neviní své služebníky.“
Šalomoun poslal pro svou dceru a zeptal se jí, co se stalo.
Tu dcera odpověděla: „Svatý, budiž veleben, mi poslal tohoto mladého muže. Je krásný a dobrý, je velký učenec a uzavřel se mnou manželství podle předpisů náboženského zákona.“ Pak nechala onoho mladíka zavolat.
Předstoupil před krále a ukázal mu oddací listinu, kterou pro královskou dceru vystavil.

Král se ho vyptával na jeho otce a matku, na jeho rodinu a jeho rodné město. Z odpovědí mladého muže viděl, že je to vskutku onen mladík, kterého mu kdysi ukázaly hvězdy. Velmi se zaradoval a pravil: „Buď pochválen Všudypřítomný, který nám dává to, co je nám určeno, a o němž je psáno (Ž 68,7): ‚Opuštěné vede do vlasti, vězně vyvádí v pravý čas!‘“

Midraš Tanh.uma 68b.

 

---

Akční nabídka

Recenze